Rozhovor s Kamilou Jakubcovou: Všechny děti se rádi hýbou, jen je v tom nesmíme příliš brzdit 

Zveřejněno 17.03.2021

Kamila Jakubcová učí už přes 20 let v Mateřské škole Konstantinova v Praze 11 a zasloužila se za to, že školka je součástí projektu Se Sokolem do života od samého začátku. Tato, na poměry Jižního Města menší školka, byla vždy sportovně zaměřená a účastnila se řady sportovních aktivit, takže aktivity se sokolíkem Pepíkem a dalšími zvířátky se staly oblíbenou součástí programu školky. Sama Kamila Jakubcová vede cvičení předškolních dětí v Sokole na Spořilově a je maminkou dvou dnes už dospělých synů.

Vaše školka se účastní projektu od samotného začátku. Byla součástí už úvodního nultého ročníku a všech pěti následujících. Jak jste se o něm dozvěděla a proč jste se rozhodli do něj připojit?

Celé to začalo díky tomu, že sama v Sokole vedu cvičení předškolních dětí. Když byly děti malé, chodila jsem s nimi do Sokola na Spořilově na cvičení rodičů s dětmi. Bavilo mě to, byl tam skvělý kolektiv, a navíc mám vystudovanou pedagogickou školu. Takže mi časem nabídli, jestli bych hodiny nechtěla sama vést. Už to je přes 20 let, moji synové jsou už dospělí a já tam pořád chodím a moc ráda. Když vznikl projekt pro předškolní děti Se Sokolem do života, oslovili mě rovnou ze Sokola, jestli to chceme vyzkoušet. Naše paní ředitelka je úžasná a je otevřená všem aktivitám, které by školce mohly pomoct a byly ku prospěchu všech – dětí, pedagogů i zaměstnanců. Tento projekt to dokonale splňuje, tak řekla jasně, půjdeme do toho a tím začala naše spolupráce.

Jak to probíhalo v začátcích projektu? Můžete porovnat, jak se za tu dobu posunul?

Já jsem ze Sokola měla zkušenosti s tím, jak s dětmi cvičit. Kromě mě je u nás ještě jedna mladší kolegyně, která také cvičí v Sokole. A všichni ostatní jsou hraví a otevření všemu novému. Vždycky jsme byli zaměření hodně sportovně a věnovali jsme se pohybu i předtím. Účastnili jsme se různých sportovních akcí a turnajů i mimo školku a děláme spoustu aktivit pro děti společně jako jsou čarodějnice nebo karneval. I do tohoto projektu jsme se tedy vrhli s nadšením a rychle ho přijali za svůj. Na začátku jsme si našli systém, jak projekt začlenit do programu školky, teď už víme, jak na to, a po celou dobu to funguje více méně stejně. Co se týče poskytovaných materiálů, tak jsme velmi uvítali, když místo jednoho sešitu máme tři a děti tak každý rok plní nové úkoly a neopakují se. Bezvadně funguje také zpětná vazba. Vždycky dostaneme dotazník, co se nám líbí, co se nám nelíbí a s čím jsme spokojení. Je vidět, že se s tím názorem pracuje a není to jen formální záležitost. Zvlášť v prvních letech to bylo velmi znát, teď už vše funguje dobře a skoro není co vylepšovat.

Jak u vás cvičení s dětmi probíhá?

Cvičíme každý den 20 minut před svačinou a jednou týdně máme velký tělocvik. V době před koronavirem jsme měli k dispozici tělocvičnu na základní škole, kam jsme chodili s předškoláky. Tam jsme také plnili většinu aktivit Se Sokolem do života. Teď jsme odkázaní na budovu školky, ale naštěstí máme velké třídy a můžeme cvičit i tam.

Baví to děti?

Děti pohyb celkově baví, jakékoli hry, aktivita, zvlášť, když je s tím spojená nějaká motivace.Děti jsou nadšené ze sešitů, se kterým si můžou samy manipulovat a lepit tam si tam samolepky po splnění úkolu. Sedneme si vždycky společně do kroužku, abychom na sebe viděli, ukážeme si, kam si děti mají samolepku nalepit, řekneme si, k čemu se to vztahuje, co jsme dělali a společně si to vyhodnotíme. Také si velmi oblíbily plyšového sokolíka Pepíka. Máme ho ve školce vystaveného a často ho do aktivit zapojujeme. Děti mu něco nesou nebo k němu běží a cvičí tak vždycky s námi.

Jak jsou na tom podle Vás dnešní děti s pohybem?

Myslím si, že jsou na tom plus mínus stejně, děti samy o sobě mají pohyb rády. Vždycky byly děti šikovnější a ty, které si k tomu musely dojít procvičováním. V tomto věku mají dané nějaké dispozice a až časem je buď rozvinou nebo nerozvinou, a to záleží hodně na rodině, jak s nimi bude pracovat. Když vyjdeme na zahradu, všechny děti tam začnou běhat a skákat. Nemyslím si, že jsou na tom děti s pohybem hůř, ale zase na druhou stranu je pravda, že jsou dnešní děti v pohybu mnohem více brzděné ze strany rodičů. Rodiče jsou mnohem více protektivní. Když jim ale nic nedovolíme, nic se nenaučí. Když nebudou moct nikam vylézt, nikdy si to nevyzkouší. Je dobré nepromeškat tu chvíli, kdy to ještě chtěji zkoušet samy, chtějí objevovat a nebojí se. Děti se musí naučit i padat. Malé děti v tomto věku umějí ještě samy dobře padat, až časem získají špatné stereotypy.

Vnímáte, že se současná situace, kdy jsou všechny tělocvičny a kroužky zavřené, podepsala nějak na tom, jak se děti hýbají? Jak se to podepsalo na režimu školky?

Pro školku jako takovou se tolik nezměnilo. Momentálně je celá školka zavřená kvůli karanténě, ale jinak fungujeme v běžném režimu. Museli jsme však zrušit všechny nadstandardní aktivity jako je školka v přírodě, výlety nebo čarodějnice, a to nás moc mrzí. Držíme se v koridoru naší zahrady a chodíme do lesa, ale nemáme doporučené chodit například na dětské hřiště. Není to závažné, ale trochu nás to omezilo a bylo by fajn, kdyby už to bylo pryč.

PARTNEŘI PROJEKTU


Institucionální partneři

Generální partner                   Hlavní partner               




Partneři

Hlavní mediální partner