Jak vznikl projekt Se Sokolem do života? 

Zveřejněno 14.06.2021

V roce 2014 se zrodil nápad založit projekt pro rozvoj pohybové gramotnosti předškolních dětí a motivovat je tak ke zdravému pohybu. Dnes je do projektu Se Sokolem do života zapojeno 1 632 mateřských škol, sokolských jednot a volnočasových organizací, přes 90 tisíc dětí a přes osm tisíc pedagogů. Co stojí za jeho úspěchem a jak vzpomínají na jeho začátky spoluautorky projektu Věra Smejkalová a Dana Uzlová?

Jak vznikl nápad založit projekt Se Sokolem do života?

Věra: S nápadem založit projekt pro předškoláky přišel náčelník ČOS Petr Svoboda. Oslovil Danu Uzlovou a ta vytvořila námět, jméno projektu, partu pěti zvířátek, které děti provází světem pohybu, a maskota celého projektu sokolíka Pepíka. Mě potom napadlo spojit objevování světa s jednotlivými světadíly. K nim jsme přiřadili zvířátka a vznikla tak i barevnost celého projektu. Pak už ho zbývalo jen naplnit po obsahové stránce, tedy dát dohromady jak pohybové kapitoly, tak i ty zbývající dvě - rozumovou a sociální. Sociální kapitola zahrnuje především společné akce pro děti, do kterých se snažíme zapojit i rodiče, protože ty jsou pro děti největším vzorem. O vizuální podobu se postaral grafik Honza Lukášek, který vytvořil postavičky zvířátek.

Dana: Nejtěžší bylo vymyslet ten prvotní nápad. To trvalo skoro čtvrt roku. Naplňování jednotlivých oblastí, které měla na starosti Věrka, pak už šlo relativně rychle. Tím však nechci říct, že by vymýšlení činností skrývajících se pod jednotlivými zvířátky bylo jednoduché. Snažili jsme zapojit všech pět oblastí, které jsou u předškoláků důležité, a co nejvíce se přiblížit rámcově vzdělávacímu programu mateřských škol. Za tím je velká spousta práce.

Jak projekt přijaly školky a tělocvičné jednoty?

Věra: Projekt byl úplně původně vytvořen pro tělocvičné jednoty, na mateřské školy se rozšířil až později. Ve skutečnosti je ale v současné době proces získávání nových mateřských škol jednodušší. První nultý ročník ve školním roce 2015/2016 jsme brali jako zkušební a byli jsme nadšení, že jsme měli přes pět tisíc přihlášených dětí, protože jsme si nebyli jistí, jak se nám prostředí pedagogů podaří oslovit. Na konci roku jsme zapojené subjekty požádali o zpětnou vazbu a získali jsme na vysvědčení pomyslnou jedničku. To nám udělalo velkou radost, ale zároveň nás jejich postřehy posunuly dál. 

Dana:  Jako první krok jsme na republikovém srazu oslovili cvičitelky, župní vedoucí RDPD, a projekt jim představili. Hodně z nich v mateřských školách učí, takže bylo přirozené, že ho ve školce také chtěly vyzkoušet. Zároveň jsme je poprosili, aby obešly mateřské školy ve svém okolí. Tak jsme získali do projektu první účastníky. Oproti tělocvičným jednotám mají školky výhodu - děti jsou s paní učitelkou denně v kontaktu a mají tak spoustu příležitostí činnosti plnit. Nevýhodou naopak je, že nemají takové vybavení jako tělocvičny. Plnění jednotlivých úkolů pak také samozřejmě záleží na tom, jak je paní učitelka sportovně založená. 

Věra: Pedagogové mají k dispozici metodické materiály, ale jinak nemáme přehled o tom, jak jednotlivé úkoly plní a jestli děti vykonávají pohyb správně. Čekáme na uvolnění vládních opatření, abychom mohli uspořádat pro pedagogy seminář a šířit tak mezi ně osvětu. Občas se setkáváme s tím, že děti například špatně hází a v tom by měl právě seminář pomoci.

Dana: Ze začátku jsme museli hodně vysvětlovat, že úkol nestačí splnit jen jednou a nalepit samolepku. Je potřeba dlouhodobý nácvik, aby si to ty děti zafixovaly a uložily do pohybové paměti.

V každé školce mají děti nějaké pohybové aktivity. V čem jim pomáhá projekt Se Sokolem do života? 

Dana: Určitě je to v té metodické pomoci. Díky projektu získají přesný návod, jak to dělat, jak jednotlivý prvek procvičovat, kdy ho cvičit a jak se těm dětem věnovat v době, kterou mají vyhrazenou pro pohyb.

Proč je tak důležitá všestrannost?

Dana: Všestrannost je základ do života. Teprve až ve chvíli, kdy děti dostanou dobrý všestranný základ, mohou se zaměřit na nějaký sport.

Věra: Když dítě v šesti letech vypouštíme do světa, mělo by být celistvé. To znamená, aby bylo dobře vybavené pro zvládání všech situací, se kterými se potká, aby bylo bystré, šikovné, dokázalo se orientovat v kolektivu svých vrstevníků a aby bylo na to vkročení do velkého světa co nejlépe připravené.

Všechny malé děti se rády hýbou. Jsou nějaké zásady, které by měli učitelé ve školkách nebo i rodiče dodržovat?

Věra: Nejdůležitější je dodržovat zásady bezpečnosti, abychom dítě ochránili a pomohli mu v pohybové orientaci v těle i prostoru. Jinak základní zásady jsou postupovat od jednoduchého ke složitému, od nízkého k vysokému a od toho, co znají k tomu, co neznají.

Co děti na projektu nejvíc baví?

Dana: Baví je to všechno co souvisí s pohybem, ale nejvíc asi lepení samolepek. Předškoláci si to lepí sami, u těch menších jim to lepíme my. Strašně rády také zpívají hymnu, začínáme jí každé pondělí. 

Věra Smejkalová (ekonomka, cvičitelka II. třídy) je vedoucí ústředního cvičitelského sboru RDPD a lektorka Ústřední školy ČOS. Patří mezi spoluautorky knihy “Zacvičme si s říkadly”, “Cvičíme s malými dětmi” a “Soutěžní sestavy pro PD”. Mimo to působí jako župní náčelnice a zároveň je náčelnicí i cvičitelkou Sokola Čimice v Praze 8. 


Dana Uzlová (učitelka MŠ, cvičitelka II. třídy) je lektorkou Ústřední školy ČOS, členkou ÚCS RDPD, ale i autorkou publikací “Pohybové hry pro předškoláky”, “Pohybové skladby pro předškoláky” a všech sletových skladeb pro předškoláky od roku 1994. Působí nejen jako místonáčelnice ČOS, ale zároveň jako náčelnice a cvičitelka Sokola Lhotka v Praze 4.

PARTNEŘI PROJEKTU


Institucionální partneři

Generální partner                   Hlavní partner               




Partneři

Hlavní mediální partner