Školka a děti mě obohacují, přiznává Kateřina Baďurová-Janků  

Zveřejněno 23.09.2020

Kateřina Baďurová-Janků je novou patronkou projektu Se Sokolem do života. Děti v její sportovní školce v Horoměřicích u Prahy už si se zvířátky rozvíjejí pohybovou gramotnost druhým rokem.

„Právě zapojení do programu Se Sokolem do života byla jedna z inovativních aktivit, do kterých jsme se ve školce pustili. Všichni si přáli se do programu zapojit i v letošním roce,“ říká Kateřina Baďurová-Janků. Bývalou atletku si asi nejvíc vybavíte s tyčí v ruce, ačkoliv v dětství se několik let věnovala gymnastice. Svou sportovní dráhu Kateřina dotáhla až ke stříbrné medaili z mistrovství světa z roku 2007. Kariéru pak pro zdravotní potíže pověsila na hřebík a svůj další profesní života zasvětila dětem. Trošku jsme si s Katkou povídali nejen o dětech ve školce, ale také výchově dvou dcer Ellen a Nicolette.  

Katko, zavzpomínejme na Vaše sportovní začátky. Co Vás na sportu jako dítě nejvíc bavilo?

Z vyprávění vím, že jsem byla velmi živé dítě, které rádo běhalo, skákalo, lezlo do výšek. Proto se mnou maminka začala chodit na cvičení rodičů s dětmi. Tam si mne všimla gymnastická trenérka a nabídla, jestli nechci přijít zkusit gymnastiku. To mne nadchlo a začala jsem chodit pravidelně. Zhruba do 12, 13let jsem se věnovala sportovní gymnastice. Pak následovala krátká pauza, kdy jsem chtěla zkusit latinsko-americké tance. Ty ale tehdy na Sportovním gymnáziu kde jsem studovala, nebrali jako sport. Byla jsem postavená před rozhodnutí zkusit ještě něco jiného, či přejít na vedlejší gymnázium a zůstat u tance. Zkusila jsem proto atletický trénink, kde jsem dostala základy běžeckého tréninku od trenéra Otáhala a zjistila, že mne různorodost atletických disciplín baví a nakonec i jde. V každém věku, ale v tomto obzvláště, je nejdůležitější, aby daný sport děti, mládežníky bavil a měli fajn partu, za kterou se na trénink těší. To štěstí jsem měla. 

Jakou roli sehráli ve Vašem vztahu k pohybu rodiče?

Mamka byla zásadním prvkem, motivátorem a inspirátorem jen v tom dobrém slova smyslu. Pro každé dítě je rodič tím hlavním, po kom přebírá vzory a normy chování. Pokud žije rodina aktivně, přijde mu naprosto přirozené. Ač to pro moji mamku muselo být velmi těžké, protože mám postiženého bratra, snažila se mně - a v omezených možnostech i bratra - vést k pravidelnému a různorodému pohybu. Chodili jsme plavat, na procházky po horách, do lesů, jezdili jsme na kole, na běžkách, na lyžích, chodili jsme bruslit na zamrzlý rybník. Naučila mě mít pohyb ráda. Dnes se o to stejné snažím i u svých dcer.

Prošla jste si profesionální sportovní kariérou, šla byste do ní znovu?

Těžká otázka. Vlastně nikdy jsem nebyla dítětem, které má před sebou vysněnou kariéru vrcholového sportovce. Sport mě bavil, o to víc, když se mi dařilo. A když se vám povede v osmnácti, devatenácti letech dostat se na úroveň nominace na olympiádu, mistrovství světa a Evropy a cítíte, že máte na víc, tak si za tím přirozeně jdete dál. Ačkoliv to někdy nebylo vůbec snadné. Zároveň jsem za celou tuhle životní etapu vděčná. Naučila mě stát nohama na zemi, být pokornou a trpělivou. Čekat na ten pravý den, správný závod totiž můžete i celý sportovní život.

Dnes je Vaše činnost spjatá s dětmi a školkou? Obohacuje Vás to? 

Ano, musím přiznat, že velmi. Toto je úplný opak vrcholového sportu, kde dřete několik let v kuse a výsledek se nemusí vůbec dostavit nebo jen minimální. Tady naopak vidíte na dětech pokroky strašně rychle - rostou nám doslova před očima. 

Jak se dětmi ve školce pracujete po stránce rozvoje pohybu?

Naše školka nabízí dostatečně prostorné a nadstandardně vybavené prostory k rozvoji pohybových dovedností, což si myslím je v předškolním věku základ. Děti mají pohybové činnosti zapojeny v programu každodenně, jde o různá cvičení, hry, honičky. Ale také jógu, dechová a koordinační cvičení, manipulace apod. Vzdělávací aktivity se také snažíme propojovat s chůzí, během, hledáním, orientací v prostoru. Dopřáváme dětem dostatek přirozeného pohybového vyžití. Zpětné vazby rodičů i  pediatrů nás vedou k tomu, že jsme si našli správnou cestu, kterou se snažíme neustále zdokonalovat, učit se novým věcem a rozvíjet se.

Máte doma dvě dcery. Jak je s manželem, taky bývalým atletem, vedete k pravidelnému pohybu?

Snažím se je vést stejně, jako kdysi vedla moje mamka mně - tzn. k všestrannosti. Aby uměly plavat, jezdit na kole, na lyžích, na bruslích. Naštěstí nebo naneštěstí je k pohybu vůbec nemusíme nutit, naopak někdy spíše brzdit. Jako základ k atletice a plavání pak považuji gymnastiku, takže se třikrát týdně věnují právě jí. Pak už jen ukazuji a nabízím a nechávám, aby si samy vyzkoušely a zjistily, co je baví a co jim přináší radost. Protože to je opravdu nejdůležitější. 

 

 

PARTNEŘI PROJEKTU


Institucionální partneři

Generální partner                   Hlavní partner               




Partneři

Hlavní mediální partner